HOME Aktuality Výstavy Foto & Video Poznatky Kontakt
Odchovy Plemeno Naše feny Návštěvní kniha

Rady a zkušenosti

...chovatele

Jak si "berňáka" pořídit

Než jsem si vysněného pejska nejkrásnějšího plemena pořídila, snažila jsem se pozjišťovat z dostupné literatury i internetu co nejvíc informací o jeho chovu, abych věděla, co s ním, až si jej dovezu domů. Po přečtení mnoha názorů zkušených chovatelů BSP jsem došla k závěru, že rozhodně nebudu riskovat a pořídím si psa z dobrého chovu a s rodokmenem. Už proto, že onemocnění kloubů (dysplazie), ektropie a entropie (problémy s oční spojivkou), torze žaludku jsou hlavní důvody, proč toto plemeno se dožívá v průměru 6 let věku. Mohu říci, že užitečné informace jsem čerpala hlavně z klubových stránek - www.kssp.cz

<Zpět

Fenku nebo psa?

Pes je v průměru o 20 kg těžší než fena, větší až o 10 cm, víc sežere. Také je dominantnější, takže se hodí spíš pro zkušenější chovatele. Navíc rád značkuje, takže pokud si chcete udržet zahrádku v únosném stavu, bude to těžké. Fenka zase hárá, ale je menší, lehčí, je lépe zvladatelná. Po zkušenostech musím dodat, že naší zahradě dává zabrat stejně, takže máme všechny záhonky oplocené nízkým plotkem. Když však projde kolem pes, přeskočí i ten. Chce to hodně trpělivosti a důslednosti při výchově než psa odnaučíte hrabat tam, kde nemá.

<Zpět

Kotec, bouda či něco jiného?

Měli jsme kotec i boudu. Kotec sloužil jen přechodně, když byla naše Dorin ještě malá, hlavně kvůli jejímu bezpečí. Pořídili jsme si však i boudu a když už jsme se nebáli, že se někde pod plotem protáhne, nechali ji volně pobíhat po zahradě. Bouda jí však sloužila a slouží opravdu jen ve výjimečné situaci a to: když prší, sněží, fouká nebo je tak mínus 10 stupňů. Holt jsou to psi společenští a chtějí mít vše pod dozorem...

<Zpět

Čím krmit?

Na prvním místě jsem zavrhla jakékoliv vyvařování. Jednak nevím, kdo by na to bral čas a peníze a jednak proto, že kvalitní granule nahradí všechno. Taky je fakt, že naší Dorin granule bůhvíjak "nelezly", bylo na ní vidět, že žere jen proto, aby přežila. Taky se přiznám, že jsem se jí to občas snažila trochu zpestřit lidskou stravou, ale to potom zase nechtěla žrát granule a čekala, že zase něco voňavého dostane od nás. Takže jsem se v zájmu jejího zdraví snažila striktně dodržovat granulovanou výživu zn. Royal Canin a tuto značku jsme se pokusili finančně udržet až do její dospělosti. Naše Dorin však nebyla nikdy příliš žravá, alespoň co se granulí týkalo, takže spotřeba nebyla nijak závratná, že by nás musela finančně zruinovat. Poté jsme vyzkoušeli Eukanubu, K9, Bernard, Nutram. Střídáme to stále, vypustili jsme pouze K9 a Acanu, po kterých jí značně zrzla srst, neboť obsahuje větší množství betakarotenu a rozhodně není nejvhodnější pro černé psy.

<Zpět

Kdy začít cvičit?

Brzy. My jsme začali chodit na cvičák už v pěti měsících. Zpočátku to byly nervy. Když dostali psi volno, dlouho nechtěla přiběhnout. A tak jsem ji honila a všechny jsme zdržovali. Ale všechny začátky jsou těžké. Navíc náš cvičitel prohlásil, že na cvičení je lepší chlap a že jsem si neměla pořizovat tak velkého psa. Začali jsme se s manželem střídat u cvičení a musím přiznat (ač nerada) - a s pánečkem dělala pokroky. Naučila se základní povely (ke mně, k noze, lehni, sedni, štěkej, volno, vpřed - hop!), které je však nutno stále trénovat, byť jen při každodenní vycházce. Všichni totiž očekávají od velkých psů poslušnost, přestože ti nevychovaní, uštěkaní bývají zpravidla ti nejmenší. Na cvičák chodíme sice nepravidelně, ale stále, už proto, že je ve společnosti psů, nebojí se a poznává stále něco nového a má pohyb. Baví ji taky prolézačky i překážky.

<Zpět

Hárání neboli říje

Než jsem si fenku pořídila, věděla jsem o hárání asi jen to, že hárání trvá zhruba 3 týdny a dostavuje se jednou za půl roku a projevuje se krvácením. Dnes už jsem částečně poučena zkušenostmi a částečně odbornou literaturou, že tento proces je v životě psa trochu složitější. Naše fenka začala poprvé hárat v 8 měsících, v zimě, bohužel v době, kdy jsme neměli ještě zcela opravené všechny ploty. První týden se objevilo krvácení, dnes už vím, že toto období se nazývá proestrus, což nebylo ještě to nejhorší. Pravá říje nás teprve čekala. Zhruba za týden se začala podhrabávat pod plotem k sousedovic voříškovi. Nevěřila bych, že velký pes dokáže podlézt 10 cm skulinou... ale je tomu tak. Pak začali kroužit kolem našeho plotu jiní vesničtí voříšci, zejména ti, které si majitelé nehlídají. Po zkušenosti dnes už vím, že to je to pravé období říje, kdy by fenka mohla být nakryta a to i nechtěně. Obecně se udává, že jde o dobu mezi 9.-14. dnem a tato fáze říje se nazývá estrus a krvácení ustává. Rozhodně je v tuto dobu lépe nikam s fenkou nevycházet, neboť je v tuto dobu pro psy nejpřitažlivější, což mohu ze zkušenosti potvrdit. A pokud máte natolik nespořádané sousedy jako máme my, je lépe zavřít fenku někam z dosahu těchto pouličních směsí, aby se nedostali pokud možno ani na vaši zahradu, v opačném případě riskujete nechtěné nakrytí a budete-li chtít mít jistotu, pak to lze zjistit až po 30 dnech po nakrytí ultrazvukem a není to právě nejlevnější záležitost. Další období se nazývá metestrus a chovatel, který si nepřeje fenku nakrýt, si už může oddychnout. Obecně mohu konstatovat, že budeme-li chtít naši fenku připouštět, tedy až v období, kdy kolem naší zahrady začne kroužit rezavý jezevčík jménem Čip.

<Zpět

Pohyb, procházky, výlety

Myslím si, že obecně platí, že berňáci nejsou žádní velcí sportovci a dostihoví psi, ale milují výlety, procházky a vůbec pohyb. Co se týče našeho berňáka - tajně jí přezdíváme "bernská salašnická koza", protože jakmile uslyší větu: Jdeme ven? Okamžitě stojí připravena přede dveřmi a zcela dobrovolně strká hlavu do obojku jako do oprátky a zběsile po mně skáče, aby se přesvědčila, zda jsem si to nerozmyslela. U nás máme k výběhu i dlouhým procházkám docela příznivé podmínky. Naše Dorin ráda prohání zajíce po poli, skáče jako koza (odtud její přezdívka). A protože je oproti ostatním berňákům temperamentní a dosti pohyblivá, nevyhýbám se ani jízdě na kole po boku s ní. Miluje taktéž vodu, takže ji musím brzdit, aby neskočila do každé stoky, kterou potká. Nemá problémy skočit do vody i v lednu, je-li rozmrznuto a v zimě nás doprovází při běžkování. Jediné, čemu je se potřeba venku vyhýbat, jsou jakékoliv lidské i zvířecí lejna, neboť se v nich s oblibou naše fenka (a myslím že nejen ona) válí...

<Zpět

Nemoci

Dost jsem spoléhala na to, že pes z dobrého chovu by neměl být nějak zvlášť nemocen. Nevěděla jsem však, že existují i menší choroby, které dovedou chovateli pěkně znepříjemnit život. U huňatých berňáků jsou to problémy se srstí, tzv. hotspot. Je-li pes napaden parazity, může si rozškrábat svědící místo, vznikne ranka, která může docela nehezky zhnisat. To se nám přihodilo asi 3x, takže jsme museli vyhledat veterináře a hezky si připlatit za antibiotika. Levnější řešení je desinfikovat ranku hned v počátku fialkou - tzv. enciánovou mastí. Kromě toho jsme s naší Dorin prodělali ještě 2 operace kýly, kterou měla hned od narození. Psovi nijak zvlášť nevadí, ale při porodu by mohly vzniknout komplikace. Jak jsem se již zmínila, tento krásný pes, vzhledem ke svému velmi malému genetickému základu, se dožívá velmi nízkého věku, a tak je třeba být připraven na cokoliv.

<Zpět

Výstavy

Někde jsem vyčetla, že koupání těsně před výstavou není to pravé ořechové, neboť srst berňáka je pak příliš zkudrnacená nebo krepovitá. Ale jako do té doby psa udržet čistého, když se vám těsně před výstavou vyválí v tom, o čem jsem už psala? A tak naši Dorin těsně před výstavou namydlíme pouze bílý hrudník, tlapky a hlavu a řádně ji vyčešeme (pozor na riziková místa za ušima a vzadu na nohách). Dobré je vzít s sebou misku na vodu a příděl žrádla přesunout až na dobu po výstavě. Na výstavách se vyžaduje základní poslušnost, pes by měl ukázněně chodit v kruhu, umět klidně stát, důležitý je pak běh, což bylo vždy pro naši pohyblivou fenku velké plus a nechat si podívat na zuby. Právě na tom jsme na jedné výstavě pohořeli, možná proto, že rozhodčí oblečený do žluté bundy se prostě naší Dorin nezalíbil... A právě to nás stálo ocenění, neboť takoví psi se prostě nehodnotí.

<Zpět

RTG dysplazie

Na rentgen je nutno předem se u veterináře objednat a je lépe vzít si volno, neboť to není chvilková ani levná záležitost. Kyčle dnes posuzují tři veterináři, stačí si jen vybrat a předem zaplatit.

<Zpět

Bonitace

Připravovali jsme se zhruba stejně jako na výstavu, akorát jsme měli větší trému, neboť jsem někde vyčetla, že pokud se pes nenechá změřit, bonitace nebude provedena. A tak jsme Dorin doma různě přeměřovali stolařským metrem, musím však říci, že se jí to moc nelíbilo, proto jsem bonitaci očekávala s velkými obavami. Předvedla se tam skutečně v pravém světle, nechtěla se nechat změřit, metr se jí absolutně nelíbil, a tak jsem měla vážné obavy, že nás z bonitace vyloučí. Vše nakonec dopadlo ale díky trpělivosti posuzovatelů a taky zřejmě díky velmi dobrému výsledku RTG kyčlí (A/A) dobře. Naše fenka skončila jako chovná I.

<Zpět

Krytí

Štěňátka dosud nemáme, ale zkušenosti s krytím už ano. Nic jsme neponechali náhodě a když začala naše Dorin hárat, týden nato jsme se vypravili k našemu veterináři. Vzal jí z nožky krev a poslal na rozbor. Následující den nám sdělil, že přibližně za dva dny bychom měli jet na krytí. Tak jsme taky učinili. Trochu jsem se obávala, ale Dorin mě překvapila, držela jako přibitá. S dobrým pocitem jsme odjížděli domů a začali se těšit na štěňátka. Překvapilo mě však, že se okolním psům nastavovala ještě 3 dny nato. Znovu jsme tedy vyrazili (po 5 dnech od 1. krytí) na Valachy a krytí jsme znovu zopakovali. Bylo opět bezproblémové, ještě lepší než to první.
Zhruba za měsíc jsme absolvovali ultrazvukové vyšetření, a pak po 10 dnech znovu (bylo v ceně), ale 100 % jistotu jsme neměli - jen 90 %. Tak vysoké procento mě přinutilo zakoupit kvalitní granule pro březí feny, leč naše mlsná dáma vůbec nežrala jako březí fena. Sežrala zhruba polovinu své denní dávky a to ještě za důkladného doprošování se. Už tehdy jsem zapochybovala o jejím požehnaném stavu, navíc vůbec nepřibírala, línější byla jen v důsledku velkých veder, ale jinak vůbec nic. Chodila ráda ven, koupala se v řece i kdejakém potoku. Zhruba týden před porodem jsem ale už doopravdy znejistěla, neboť Dorin neměla ani bříško, ani příslušnou mléčnou lištu, a tak jsem opět navštívila veterináře. Ten fenku prohmatal, zkontroloval struky a prohlásil, že "něco tam je" a aby nás ještě nepřekvapila. Uklidněna jsem odcházela domů, a vyčkávala termínu porodu. Když se však přiblížil, Dorin se k porodu vůbec neměla, a tak po 65 dnech jsme opět absolvovali ultrazvuk. Nemusím snad ani popisovat, jaké bylo moje zklamání, když lékařův verdikt zněl: břišní dutina je prázdná...! Prý mohlo dojít k tzv. vstřebání plodů, snad, možné je všechno...
I když jsem to oplakala, zkusíme štěstí na podzim nebo raději příští rok v létě...uvidíme. V přírodě není zkrátka nic na 100 %...

<Zpět

Chov štěňat

Tak i nám se zadařilo a nakonec i naše fenka do třetice všeho dobrého i zlého povila tři krásná štěňátka. Nešlo však všechno jako po másle a našemu vrhu „A“ předcházela řada překážek.
Už to, že naše fenka po třetím krytí nakonec zabřezla, kdy už jsem to vůbec neočekávala, byl malý zázrak. To, jsme ještě nevěděli, že nás čeká poměrně komplikovaný porod se ztrátou jednoho štěněte a s obavami o zdraví ostatních štěňátek. Nakonec se naše prvorodička Dorin ukázala jako velmi vzorná matka a vybavená mateřským instinktem přesně věděla, co má dělat. Svá tři štěňátka kojila až do jejich odchodu - 8 týdnů, z toho 4 týdny plně.
Prvních 14 dnů života štěňátek bylo spojeno s obavami, dnes už vím, že to byly spíš obavy z neznalosti a nezkušenost chovatele začátečníka. Ale jakmile se v deseti dnech štěňátkům rozlepila očka a ve 14 dnech se začala stavět na vlastní nožky, vše začalo být mnohem veselejší. Ve 3 týdnech jim už začala být porodní bedna malá stejně jako péče o jejich čistotu, a tak se musel řešit problém s jejich dalším pohybem po garáži, kde štěňátka dosud přebývala. Pomohly rady zkušených chovatelů a přispěla náhoda, kdy jsem v kontejneru objevila použité zátěžové koberce a ty jsme pak rozprostřeli po garáži, aby se štěňátka mohla volně pohybovat, nebyla jim od podlahy zima a zároveň aby jim to neklouzalo. Také zvolená podestýlka skartovaného papíru na novinách a lepence byla velmi dobrá rada jedné chovatelky rotvailerů.
Dalším zlomem byl 4. týden, kdy štěňátka viditelně spotřebovala víc mlíčka než mohla jejich máma vyprodukovat a také její čím dál menší ochota je stále kojit. Bylo nutné obrnit se velkou trpělivostí a naučit baštit roztomilé chlupaté kuličky zpočátku namáčenými granulkami, které byly ještě rozmačkané na kaši. Moc jim to totiž nešmakovalo a navíc misky byly víc vysypané nežli snězené. Po týdnu snažení na to však štěňátka přišla a od 6. týdnu už baštila granulky v původním tvrdém stavu. Samozřejmě, že podle toho taky vypadalo jejich vyměšování a práce s úklidem bylo víc než dost. Tyto týdny však považuji za nejradostnější, i když byly náročné na čas a práci, ale legrace, která s nimi začala být, to plně vyvážila. Nejvíce fotek pochází taky z tohoto období. Byl to nádherný pocit, když vás denně štěňátka vítala tak, že vás nenechala ani vejít, když radostně objevovala všechno nové, když běhala po trávě na zahradě i tam, kde jste to nechtěli. Trochu bolesti s očkováním a tetováním nemohly tyto zážitky přehlušit. Dobré hodnocení poradkyně vrhu, která se vyjádřila o statnosti všech štěňátek, bylo onou pověstnou třešinkou na dortu.
Tato zkušenost mě poznamenala natolik, že se hluboce skláním před všemi profesionálními chovateli, kteří při tom všem ještě na plný úvazek pracují, protože péče o štěňata je velmi náročná časově i finančně. Ten, kdo si myslí, že na chovu lze nějak zvlášť zbohatnout, je na velkém omylu. V našem případě zisk, který mi zůstal po odpočtu poměrně vysokých nákladů spojených s chovem (krevní rozbory, ultrazvuky, císařský řez, léky, granule, otop garáže, štěněcí výživa, očkování, tetování, kontrola vrhu a nakonec odměna krycímu psovi) mi zbude na krmivo pro naši Dorin cca na jeden rok.
Je to kus tvrdé dřiny, obětavosti, trpělivosti a zodpovědnosti. Odměnou za to mi bude, když z nich vyrostou krásní, zdravá berňáci, z nichž alespoň jednoho možná uvidím někdy na výstavě…

<Zpět
Tyto stránky má na starost sergejbubko@seznam.cz
optimalizováno pro IE